Letní dumání - 1.

                             Létem provoněný projekt od Syki, na který se těším jak malá celý rok

                                                  Paralelní světy

    Už jako malá jsem si vymýšlela své vlastní světy, do kterých jsem utíkala před realitou, ta pro mě totiž často ztrácela kouzlo. A zůstalo mi to až doteď. Mám rovnou několik paralelních světů, ve kterých můžu být kým chci a dělat, co chci.
     
Když mi bylo asi tak devět let, tak jsem si hroozně moc ráda vymýšlela a měla jsem malou sestru, která mi ve svém naivním věku 6 let uvěřila skoro cokoliv (nejedináčci, snad to znáte). V tu dobu bylo hrozně cool sbírání Pokémonů a ani já jsem nebyla výjimkou, pár jsem jich nalepila na okno a namluvila sestřičce, že když stiskne nějakou tu samolepku, ocitne v docela jiném světě, ať už to byl svět mořský, vzdušný nebo jaký si jen bude přát. Samozřejmě ho stiskla a... kupodivu se nic nestalo, ale pro mě to byl tak silný zážitek, že si ho přesně pamatuji doteď. Od té doby jsem si totiž začala vymýšlet své světy ještě víc a navíc jsem začala daleko více číst, zkrátka jsem stále unikala od reality.
 

Jak léta plynula, tak ze mě byla majitelka obrovského hotelu, která vydělává žiliardy; dívka, která umí jezdit výborně na koni ve světě, který jezdil jenom na koních a i třeba světová modelka, která nakupuje v těch nejlepších buticích a stále se jen válí na svém nafukovacím lehátku v bazénu a pije drahé drinky. A nesmím zapomenout na obchodnici, která má 3 normální klientky a 1 "zlou" . Ehm, teď když to po sobě čtu, tak si připadám trochu jako cvok, ale věřte mi, bylo to úžasné dětství, které bych za nic nevyměnila..
  
V současné době hraju takovou "hru" na minulé životy. Kdybych to tady měla vyložit, tak to bude vážně na dlouho, ale budete se muset spokojit s tím, že je to úžasný relax a díky těm všem knížkám se mi pokaždé o něco rozroste moje představivost a tudíž i možnosti mé strastiplné, napínavé a vášnivé minulosti.
   
Málem bych zapomněla na můj paralelní Potterovský svět. Ostatní děti o studiu v Bradavicích jenom snili, ale já jsem ho "žila". :D O něco blíže jsem se přiblížila realitě, když jsem si zkusila RPG hru Hrad Bradavice, zkrátka školu, ve které jsem dělala úkoly, semináře a bavila se s ostatními hradníky. Jak jsem se tak dívala tady v blogosféře, tak jsem nebyla sama, která něco takového podobného hrála.
   
Je to ale přeci jenom dumání, tak bych se měla zamyslet, proč je to třeba, proč stále utíkám do svých paralaleních světů?
Napadlo mě, že to bude mít co dočinění s mou rozporuplnou osobností. Kdybych měla totiž definovat sama sebe, tak mě nenapadá nic alespoň trochu jednoznačného. Mé já bylo vždycky složeno z velkého množství střípků, různých zákoutí, zbožných přání a snů. Zkrátka jsem věčný snílek, který občas nestojí pevně nohama na zemi a paralelní světy mám proto, že fantazie je pro mě často silnější než skutečnost.