Recenze: Rekviem

Původní název: Requiem
Autor: Lauren Oliver
Nakladatelství: CooBoo
Díl: 3. (série Delirium)
Datum vydání: červen 2013
Počet stran: 328

              Anotace
Lena je v srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Ale Divočina dávno není tím bezpečným přístavem, co bývala, protože vláda se rozhodla rebely zlikvidovat. K tomu má Lena hlavu a srdce vzhůru nohama, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila…

Rekviem vypráví střídavě Lena a její nejlepší kamarádka Hana. Dívky, které žijí v zásadě vedle sebe, ale dělí je celý podivný svět. Najdou k sobě zase cestu? Jak skončí příběh o lásce, co je zakázaná tím nejhorším možným způsobem?

                                           Pár slov k obálce
  Obálky celé série jsou jednoduché, jemné a.. neodolatelné. Nejvíc se mi určitě líbil 1.díl a nejméně asi ten 3., ta stříbrná mi nějak nesedla, oproti odzbrojující modři Deliria je to velký rozdíl, ale co, stále patří mezi mé favority.

      Hardcover vs. Paperback                     Německá obálka         Polská obálka

                                                      O autorce
Lauren Oliver vyrůstala na malém městě, ne nepodobném tomu, které je popisováno v její knize Chvíle před koncem. Pochází se spisovatelské rodiny, a tak jí vždy přišlo normální trápit se nad významy nejrůznějších slov, například „uchechtnout se“ a „vyprsknout“, sedět dlouhé hodiny zamyšleně u počítače a v neposlední řadě číst v každé volné chvilce. Od mala se pokoušela psát, ale věnovala se i jiným činnostem, chodila na balet, učila se malovat, zpívat i hrát divadlo, a když byla starší, zkoušela i vaření neotřelých delikates. Na Chicagské univerzitě vystudovala filosofii a anglickou literaturu. Po škole chvíli pracovala jako asistentka redaktora v jednom nakladatelství v New Yorku.
Dnes se věnuje psaní na plný úvazek (za co je prý neskutečně vděčná, protože jí nic jiného vlastně nejde J), žije v Brooklynu se svou rodinou, pořád trochu vaří, pije příliš mnoho kávy a jí nezdravé množství kečupu, a to i na takových věcech, jako jsou toasty nebo rajčata. Má neskutečně dlouhý seznam míst, kam by se chtěla podívat, ráda chodí do divadla, jednoho dne by chtěla mít vlastní restauraci a stejně jako na střední škole miluje klábosení s kamarádkami a flirtování s pěknými kluky...

                                               Můj názor na knihu
A je to tu. Poslední díl mé veleoblíbené série o lásce od Lauren Oliver. Po ?? konci Pandemonia jsem byla tak nedočkavá na další díl, že jsem si Rekviem koupila hned v den, kdy ho nafasovali do mého oblíbeného knihkupectví - což, věřte nebo ne, je u mě divné. Možná jsem se těšila až moc?
 
Víte, s touhle sérií se to má tak, Delirium bylo úžasné a pro mě uchvacující kniha, které bych dala klidně 6/5, Pandemonium už bylo o něco horší a Rekviem.... tak tady jsem stále zmatená (i po 2 týdnech po přečtení pozn.čtenáře).
 
 Z předchozích dílů jsem byla zvyklá na trochu jiné kapitolování, ale stále z pohledu Leny. V Rekviem jsem měla možnost stále se vyhrocující situaci sledovat z pohledu jak Leny, tak Hany. Nejdříve jsem se těšila hlavně na kapitoly s Lenou, ale po polovině se to vyvážilo a já hltala jednu stránku za druhou z různých pohledů úplně stejně. Přesto jsem si říkala, že je něco špatně s Lenou. Nemůžu si pomoct, ale nejvíc jsem ji měla ráda jako tu nevinnou a trochu naivní Lenu z Deliria. Tahle bojovná, silná Lena se mi zase tolik nelíbí. Nevím, čím to je, většinou mám ráda hlavně silné hrdinky( jako je Katniss nebo Tris), ale k Leně mi to nějakým způsobem nesedí. Co se týče Hany, tak ta byla zpočátku taková nijaká, ale jsem moc ráda, že nakonec se projevila ta pravá Hana, kterou mám stále v živé paměti z prvního dílu. Když k tomu ještě přičtu příběh o Modrovousovi, ze kterého mě mrazilo, tak jsem si jí v Rekviem vážně oblíbila. Na koho jsem se ale suveréně těšila nejvíc byl můj milovaný Alex. Napříč Rekviem jsem si jenom potvrdila, že je to má nejoblíbenější postava ze série. (Team Alex!) Naopak Julian se ukázal ukňouraným a neschopným zachránit Lenin život - a to mu nelze odpustit. :D
   Tahle série měla být původně o lásce ve světě bez lásky a já z Deliria dostala mylný dojem, že půjde hlavně o lásku. Jak už to tak ale bývá, tak se z toho nakonec stalo něco víc --> revoluce. Rekviem je totiž o vrcholící válce, svobodě a naději, hlavně naději. Neřekla bych, že jsem zklamaná, stále bych řekla, že to je jedna z nejlepších sérií, které jsem kdy četla, ale sobecky jsem čekala, že se bude autorka ubírat trochu jiným směrem. Když se na to ale zase podívám z jiného pohledu, tak vidím, jak celý příběh posílil a dospěl spolu s hlavními postavami. Zkrátka z příběhu o lásce se pomalu vyvinul v něco víc, což mi potvrdil i samotný konec Rekviem a celé série.
   
  Milí čtenáři, potěšením vám můžu oznámit, že během psaní téhle recenze jsem konečně pochopila záměr autorky! Přišlo to jako blesk z čistého nebe a já už z knížky nejsem zmatená a moje duše může dojít klidu. :D O to těžší ale bude mé hodnocení, protože už jsem měla pevně daný pilíř a ten se mi teď zhroutil jako domeček z karet. Abych ospravedlnila ten počet, co nakonec dám, tak musím říct, že jsem jen slabý člověk a podlehla jsem Laurenině stylu, který mi stále přijde neuvěřitelně lehký až poetický a zkrátka tomu, že tahle série je moje srdcovka. Takže poprvé v dějinách rozčtvrtím bodování a dávám...

                                                               4,75/5