Recenze: Střípky duší

Originál: Shattered Souls
Autor: Mary Lindsey
Nakladateství: CooBoo
Počet stran: 304

                                       Anotace
Lenzi slyší hlasy a má vize – vize o náhrobních kamenech, povodních a chlapci s kovově šedýma očima. Zdá se, že jí nikdo nemůže pomoci – dokonce ani její přítel Zak. Pak však potká Aldena, kluka ze svých snů, jenž jí prozradí, že ona je mluvčí – člověk schopný komunikovat s bloudícími dušemi a pomoci jim – a že on byl po celá staletí jejím strážcem. Nyní čeká Lenzi těžké rozhodnutí: Zak nebo Alden, život nebo smrt. Jenže čas se krátí. Zlovolná duše chce Lenzi zničit a zabije ji, jestliže se nerozhodne včas…


                                                                   
                                                                 Můj názor na knihu
                                                               obsahuje menší spoilery
      Tuhle obálku nemůžete nemilovat a pokud to ještě jde, naživo a naomak vypadá ještě líp.
Lenzi slyší hlasy. Chtějí aby jim pomohla a ji to dovádí k šílenství, myslí si o sobě, že je šílená a zemře stejně jako otec, že spáchá sebevraždu. Její přítel Zak jí v tomhle pomoci nemůže, nerozumí jí, ale Alden, kterého potká na hřbitově jako by o tom věděl všechno. Lenzi se dozví, že je Mluvčí a on její Strážce, že se reinkarnují a po letech se zase vracejí, aby pomáhali rozřešit zbloudilé duše, které mají ještě nějakou nevyřešenou záležitost. Alden si vše ze svých minulých životů pamatuje, ale Lenzi? Ani ťuk, nebo že by možná něco? Každopádně se musí rychle sebrat, protože ji čeká jedna zlovolná duše a s ní i exorcismus. 
První věta, první stránka a hned jsme vrženi do akce. A hned mi začala být knížka příjemná. Bohužel po chvíli mě děj trochu zklamal. Jako na potvoru je ve Střípkách zase další milostný trojúhelník, u kterého je ale od začátku zjevné, jak skončí a mně se líbil Lenzin výběr.
 Lenzi (nebo také Rose ; ) mi byla jako hlavní hrdinka sympatická. Ze začátku sice všechny věci okolo Mluvčí odmítala, ale pak se rozjela, v té době jsem ji měla nejvíc ráda. Zack byl šíleně žárlivý kluk, který navíc pil a některé věci prostě nechápal .Ale abych mu jen nekřivdila, byly chvíle, kdy byl vážně fajn, zvlášť, když hrál na kytaru. :) Lenzi k němu přes tohle tíhla, protože on byl zároveň tím jediným, kdo se s ní bavil a měl ji rád. Až do té doby, než se objevil Alden, který se mi ze začátku líbil, ale potom mi začalo šíleně vadit, že se choval ne na sedmnáct, ale tak na čtyřicet a jeho hlavní prioritou bylo dodržování pravidel. Věty typu: „Tohle nemůžeme!", „Je to zakázané" nebo „Musíme se řídit pravidly" mě vážně vytáčely, v tomhle to byl docela suchar. Autorka se to ale k mému štěstí snažila vyvažovat romantickými chvílemi a chvilkovými teenagerovskými řečmi, ale nestačilo to, protože když si na Aldena vzpomenu teď, po týdnu čtení, vybaví se mi hlavně "ta pravidla".
  Co mě udivilo byla Intervenční rada, čekala jsem, že Střípky nebudou mít žádnou vyšší moc a ona Intervenční rada. IR zaznamenává všechny Mluvčí, Strážce a všechna rozřešení a za porušení pravidel trestá smrtí. Scéna na konci mi trochu připomněla Stmívání, nemohla jsem si pomoct. :)
  Ale to, co a knížce vážně oceňuju je ta samotná pomoc bloudícím duším. Ty části, kdy jim spolu s Aldenem pomáhali, mě bavily nejvíc. Řekla bych, že na těchhle částech si nechala autorka opravdu záležet, protože jsou vážně dobře propracované a nejvíce čtivé. A úplně nejzajímavější byl exorcismus, který mi ale připomněl nitrobranu v Harry Potterovi a konec 5.dílu. :D
  Abych to tak nějak shrnula. Střípky duší mě bavily, krásně a rychle se četly a příběh byl zajímavě pojatý, minulé životy, reinkarnace, to všechno bylo vážně pěkné. Škoda, že se tam objevovalo tolik klišé, protože mě některé části připomněly celkem dost knížek. Když tohle všechno vezmu v potaz, tak dávám moc hezké čtyři body z pěti.

                                                                              4/5