Recenze: Etiketa & Špionáž

Původní název: Etiquette & Espionage
Autor: Gail Carriegerová
Žánr: Steampunk
Série:Trochu jiný penzionát
Díl: 1.
Nakladatelství: CooBoo
Datum vydání: březen 2014
Počet stran: 288

Anotace

Jedna věc je naučit se správně dělat pukrle.
Něco docela jiného je umět přitom vrhat nožem.
Vítejte v Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek!

Čtrnáctiletá Sofronie dává svojí mamince pořádně zabrat. Víc než správné vychování ji zajímá rozebírání hodinek a šplhání po stromech a její rodina nemůže než doufat, že nikdy nikdo neuvidí, jak dělá pukrle. Paní Temminicková zoufale touží, aby se z její dcery stala pravá dáma. Proto Sofronii zapíše do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek.
Ale Sofronie si brzy uvědomí, že to není tak docela škola, v kterou by její matka doufala. Tenhle penzionát je… tak trochu jiný. Dívky se tu sice učí tanci, jak se správně šatit a etiketě povšechně, ale zároveň i jak se vypořádat se smrtí, jak rozptýlit a odvést pozornost, a hlavně té opravdové špionáži – samozřejmě při zachování nejvybranějších mravů. Sofronie a její přítelkyně čeká vskutku strhující první rok!

 

Pár slov k obálce

Na první pohled vypadá obálka Etikety & Špionáže dokonale honosně a má v sobě přesně ten nádech etikety a špionáže v jednom. Jenže když jsem při četní zkoumala "tu ženskou" na obálce, tak mi přišlo, že má torchu moc velkou hlavu a krátký krk. No a ještě řekněte, že to nevidíte.., jako bys ejim tam nevešla. ^_^ 

 

Originální obálka

Můj názor na knihu

Ut acerbus terminus 

 Až do hořkého konce.

Tak, a teď zvedne ruce ta (někdy i ten), která si v dětství hrála na princeznu. No, já bych to viděla na jasnou většinu. Myslím, že každá z nás toužila nosit krásné šaty a poroučet své vlastní gardě služebnic. To bysme měli, ale teď která z Vás se ještě navíc k tomu chtěla stát špionkou? Moje ruka určitě chybět nebude, protože stát se špionkou bylo (a je) mým snem. A nemá to vůbec nic společného s Totally Spies. A to byl ten důvod, proč pro mě takhle kniha znamenala takovou bombu, dva ideály mého dětství spojené v jedno a mixnuté se steampunkem – mým oblíbeným žánrem. No co chtít víc?

„Když si nečte, tak něco rozebírá, flirtuje s komorníkem anebo někam šplhá – na stromy, nábytek, dokonce i na lidi.“

Upřímně? Na začátku jsem spíš chtěla míň. Bylo toho na mě nějak moc. Sofronie byla rebelka v pravém slova smyslu, do toho tam máme striktní etiketu, mechanické služebníky na parní pohon, školu jako vzducholoď a vlkodlaka?! Fuu, ten začátek pro mě byl krušný. Nějak jsem se nedokázala vyrovnat s tím, co všechno autorka semlela dohromady. Někdy na sté stránce jsem dokonce uvažovala nad tím, že knížku odložím, ale chraň Vás ruka Páně, jestli se to chystáte udělat jako já, protože byste prošvihli kopec zábavy!

„Nezapomeňte, jsou-li tam nějaké klepy, které můžete sesbírat, seberte je. Existují-li nějaké nové módní trendy, které lze imitovat, imitujete je. Jsou-li k dispozici nějaká srdce, která lze zlomit, zlomte je.“

A co že je vlastně ten záhadný Penzoniát mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek? Tenhle penzionát je prostě jiný. Na hodinách čtverylky se tu učí tajnému předávání vzkazů, na algebře se učí spočítat kolik jehněčích kotlet je potřeba na otravu poloviny hostů a zároveň i jak nejlépe omdlít a přitom si nezmačkat vlasy. Kdo by tam nechtěl studovat?! K tomu všemu nám ještě Gail Carriegerová přinese tak trochu úsměvnou zápletku a její groteskní rozuzlení.

„Nikdy si nevybírej prvního manžela ve škole pro ďábelské génie. Je dost obtížné ho zabít.“

Young Adult jsem odrostla, ale hlavní hrdince - Sofronii je čtrnáct, takže ještě není v takovém tom klasickém YA věku, kdy většina hrdinek myslí hlavně na kluky a tudíž je v její mysli větší množství prostoru na pořádnou dávku rebelství. Už asi uhodnete, že její pobyt v Penzionu bude všechno, jenom ne nudný. Ale abych si nevymýšlela, tak i tady by se jeden kluk našel. Je to Mydloun – strojník a černoch, se kterým působí Sofronie tak krásně nenuceně, že z toho nakonec ani nic být nemusí, ale to ukáží další díly. Dlouho jsem se s vedlejšími postavami „prala“, ale nakonec se stali mými oblíbenci i Dimity, Vieve, Sidheag, Agáta alias takový Neville Longbottom v sukních a kapitán Niall. A to se mi na téhle knížce líbilo, žádná zbytečná lovestory pro opepření, prostě jen dokonale ulítlý příběh s ještě ulítlejšími postavami.

„Kdo by nechtěl explodující proutěné kuře?“

Tahle knížka si Vás podle mě získá. I když je možná určená spíše mladším čtenářům, tak já osobně jsem si ji maximálně užila i ve svých sedmnácti. A snad poprvé v historii se mi stalo, že doporučení na zadní straně knihy nelhalo (nebo alespoň ne tak moc). Znáte taková ta přirovnání ke knižním klenotům, ale ono se z toho nakonec vyklube jen takový hodně slabý odvar? Tak tady se to přirovnání k Harry Potterovi docela i trefilo. A teď nemyslím jen dějovou linií, celou Sofronií, ale vlastně i tak trochu jinou školou, stylem psaní a úžasně dlouhými anglickými jmény při jejichž vyslovení se mi lámal jazyk. 

„Naproto okouzlující, zábavné a rozpustilé… Perfektní steampunková verze Harryho Pottera.“

- Marie Lu

4/5

Zdroj: goodreads.com
            weheartit.com