Home, sweet home

Zdravíčko!

Tak jsem konečně doma. Vůbec nikam jsem nepsala kam jedu, protože to i pro mě samou bylo trochu překvapení. A teď nemyslím "dovolenu", ale termín, termín, který jsem nečekala a odjížděla jsem už minulý pátek. Můžu vám říct, že to bylo balení jako never before. Prostě šup šup a už jsem seděla v autobuse směr Chorvatsko - komplexní exkurze pro 2.ročníky gymnázií. :D Táákže jsem si to léto o kousek prodloužila, že? Taky že bylo načase, protože jak jsem slyšela a jak vidím, tady v ČR je zima a hnusně. Winter is coming...

Teď k tomu jak jsem tam vlastně přežívala. Když vynechám ten detail, že jsem byla v Chorvatsku poprvé, což se setkalo s divnými pohledy a "Faaaakt???", tak jsem se měla jak na horské dráze. Doteď se proklínám za to, že jsem si tam nevzala knížku v češtině. Vzala jsem si tam totiž Wither od Lauren de Stefano (anglicky samozřejmě) a vždycky jsem to vzdala po pár stránkách. Prostě jsem se na pláži nemohla soustředit. To mě přivádí k dalšímu tématu, a to moři! (nebo spíše k Chorvatsku obecně.) Zamilovala jsem si to tam. Byla jsem po dlouhé době zase u moře, takže to bylo samé "Jůůů", "Jééé", "To je úžasný!" a podobně. Zatímco ostatní spíš jen tak znuděně čučeli kolem. Ale to je zase jiná. Lidi, miluju moře, miluju pláž a miluju ten středomořský styl života. Žádný spěch, všechno berou tak v klidu a přitom si jedou večer bomby. Prostě nádhera. Celý den v Zadaru jsem si krásně užila, přičemž když přijedu například do Prahy, tak mám jistotu, že za míň než hodinu mě začne bolet hlava. Očividně nejsem moc mětský typ, jsem prostě mořský typ!

 I když teda upřímně jsem se straašně těšila domů. V Chorvatsku jsem si totiž za těch 9 dní uvědomila hned několik věcí. Za prvé, že v nouzi poznáš přítele. Původně to měl být skvělý výlet s holkama ze třídy, ale nakonec to bylo docela drama, kde jsem poznala, co je to pravé přátelství (jak jinak než pomocí "přátel", které jsem teď nechala jít). Chvílemi jsem si tam vážně sahala na dno, ale víte co? O to mi je teď líp a já tím pádem plánuju pár změn. Jak v životě, tak na blogu. Ano, blog! Ten mi příšerně moc chyběl, ani neumím říct, jak moc! Chybělo mi blogování, blogeři, vy, mí nejoblíbenější čtenáři a hlavně knížky. Dneska jsem se probudila a měla jsem čtecí absťák a hned jsem se pustila do Prázdného místa od J.K.R. Když takhle mluvím o blogu, stalo se něco důležitého? Koukala jsem teď jen tak zbežně na bloggera a doufám, že jsem toho moc neprošvihla. Protože já teď chystám spoustu věcí. Asi jsem tam chytila druhou mízu, nebo....spíš jsem si uvědomila, jak pevné místo blog v mém životě zaujímá. Je to nádhera mít se k čemu vrátit, to vám povídám. :))


Asi zním, jako bych tu nebyla rok nebo co. :D No to zrovna ne, jen jsem tam prostě přemýšlela a hodně věcí jsem si konečně ujasnila. Takže kapitola "Léto" je pro mě uzavřená a podzim může začít! Sice jsem se vůbec netěšila, protože léto je moje nejoblíbenější období roku, ale teď už jsem i ráda, že za chvíli "oficiálně" začne.

Takže pro dnešek se s vámi loučím, já se jdu učit, číst a prostě dohnat všechno, co jsem za tenhle prodloužený prázdninový týden zameškala. Zítra určitě čekejte nový článek - respektive nové a mnou vymyšlené meme. A 17.9. tu je i můj příspěvek do blog tour, tak se tu určitě ukažte.. :)