Letní dumání - 8.

        

                              Létem provoněný projekt od Syki, na který se těším jak malá celý rok
Na tenhle projekt jsem se sice těšila jako malá, ale nakonec jsem zvládla zpracovat jen pár témat. A proč? To si říkám i sama sobě. Tyhle prázdniny byly prostě takové hektické, o tom se mi ty minulé mohlo jen zdát. A já měla tolik plánů! A? A nic. Takže teď, když už je relativně po všem, tak se pokusím něco dohhnat. Bič na mě. -_-

                                     Emoční stránka knih

  Byla, jsem a budu obrovská citlivka. Až to snad není možné. Zrovna před chvílí jsem dočetla Banku těl a už zase jsem brečela jako malá. To znamená, že prostě pak vypadám hrozně opuchle, oči červené a a tváře od slz. Pro jistotu jsem si dnes vzala černé brýle, abych nemusela odpovídat na dotěrné otázky mých drahých rodičů. :D Zkrátka svoje emoce a hlavně slzy nedokážu držet na uzdě. Co s tím nadělám, jsem prostě hrozná citlivka, kterou dostane skoro všechno. Někdy je to dost na obtíž, ale postupem času se to snažím nějak eliminovat, protože jako za chvíli bych už brečela i při obrázku koťátek. V životě se to snažím jakž takž skrývat, ale v knihách? Tam je to můj ukazatel. Totiž, razím takové heslo, že když mě kniha nedokáže rozbrečet, rozesmát, nestoupne mi adrenalin (třeba strachem) nebo mě nedonutí přemýšlet, asi určitě to nebude moc dobrá kniha.
 
 Slzy ale samozřejmě nejsou mým jediným emočním projevem při čtení knih. Poslední dobou se u mě rozmohlo zběsilé protáčení očí vsloup nebo zuřivé zabouchávání knížek. Jako by toho nebylo dost, tak jsem i cholerik. :D Takže se občas neubráním i proudu nadávek, ale to mě ta knížka (respektive hlavní hrdina) musí opravdu naštvat.  Ne že by se mi to už nepodařilo. Pár žhavých adeptek na nepřetržité fackování rozhodně mám.

A co by to bylo za slzy bez slz smíchu? Moc ráda se u knížek zasměju a když už, tak je to vážně nezastavitelný smích, vždycky div že nespadnu z postele. Ještě že nebydlíme v paneláku, protože jsem si jistá, že by sousedi nejednou žhavili číslo do Bohnic.

  Málem bych zapomněla na další emoci, která je u mě taky dost častá. A to strach. Vzhledem k počtu dystopií, které se teď rozmohly na české knižním trhu se ani není čemu divit. V těchhle knížkách prostě ožívají moje největší noční můry. Nejlepší je, když ve dnes čtu nějakou zombieskou knížku a večer se dívám na Walking dead. A potom se divím, že se bojím i vlastního stínu. -_-

  Když bych udělala takové rekordy, tak jsem (se) nejvíc:
    smála u Dívky, 16
    brečela u Hvězdy nám nepřály
    nadávala u Ptačího zpěvu
    bála u série Les rukou a zubů