Recenze: Tygrovo prokletí

Původní název: Tiger´s Curse
Autor: Colleen Houck
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 408


                        Anotace

Vášeň. Sudba. Čest. Byli byste ochotni to dát na misky vah, abyste mohli změnit svůj osud?
Sedmnáctiletou Kelsey Hayesovou by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co jí čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kletbu. A to se záhadným bílým tygrem Renem. Na druhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni číhají temné síly, prastará magie a mystikou zahalené světy, v nichž není nic takové, jaké se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kletbu zrušit navždy.
Prokletí tygra je prvním dílem romantické fantasy série, který vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné touhy.

                                      O obálce

Obálka Tygrova prokletí mi učarovala. Je vážně nádherná a naživo je ještě hezčí.  Potom, co jsem ji dočetla, jsem se na ni jen tak koukala. Vážně se povedla.

 

                         Americké obálky                                   Španělská obálka

Jsem moc ráda, že CooBoo nechalo původní americkou obálku, která se mi ze všech vybraných tří líbí nejvíc. Ale obě další se mi líbí také. Ta uprostřed mi připadá zajímavá a navíc je na ní ještě něco z příběhu  - Zlaté mango. Ta Španělská je také povedená, líbí se mi ty ornamenty na okrajích.

                              Můj názor na knihu

  

  Sedmnáctiletá Kelsey získá brigádu v jednom malém cirkuse. Myslí si, že prožije další klasické léto, než nastoupí na univerzitu, ale potom, potká záhadného bílého tygra Rena, na kterém je něco zvláštního. A tak se místo čtrnáctidenní brigády v cirkuse vydává do Indie, domova tygra Dhirena. Tam je ale okamžitě vržena do staré indické kletby a spolu s Renem se jí bude pokoušet zlomit. Tak začíná její dobrodružství, po kterém už nikdy nebude ta stejná Kelsey, kterou byla dřív.

  Na Tygrovo prokletí jsem četla velké množství recenzí a ohlasy byly povětšinou kladné, a tak jsem už neodolala úžasné obálce a anotaci a knihu si objednala. Čekala jsem toho od ní docela dost, i když jsem si pořád říkala, ať toho moc nečekám.
    Na prvních stránkách mě ale čekalo celkem zklamání. Do knížky jsem se nemohla začíst, zčásti to bylo dějem, který mi nepřišel moc zajímavý a zčásti autorčiným stylem a popisováním, které jsem musela číst několikrát, abych pochopila, jak ona věc vůbec vypadá. Poprvé po dlouhé době jsem měla chuť knížku zavřít, ale jsem ráda, že jsem to nakonec neudělala, protože obrat, který nastal v Indii, byl o 180 stupňů.
   Děj se po začátku krásně rozběhl. Kelsey a Ren se ponořili do hledání řešení kletby. Nejvíce se mi líbilo, že se kniha odehrávala povětšinou v Indii. Do téhle země jsem se nikdy netoužila podívat, ale potom, co jsem si přečetla Tygrovo prokletí, bych tam moc ráda jela. Autorka Indii krásně popsala, dozvěděli jsme se něco o její historii, mýtech, náboženství a i jídle, přišlo mi, že se na něj Colleen hodně soustředila. Pokaždé, když v knize někdo něco jedl, bylo to do detailu popsané. (Ne, že by mi to vadilo. ;) ).

  S tím popisováním mě ale kniha někdy nudila. Chápu, že nám chtěla autorka všechno popsat tak, abychom všechno pochopili a sžili se s tamějším prostředím a historií, ale její popisy byly často zdlouhavé a řekla bych, že i nudné.

  Co se týče postav, tak Kelsey pro mě byla velký oříšek. U ní jsem měla chvíle, kdy mi byla sympatická a naopak, kdy jsem ji nesnášela. Jako postava byla popsána hodně realisticky a to bylo to, co se mi na ní líbilo ještě spolu s jejími sarkastickými hláškami nejvíc. Také jsem si oblíbila její odvahu, pro lidi, na kterých jí záleželo, byla schopná udělat cokoliv a to se jen tak nestává. 
Čekala jsem, že mezi ní a Renem něco bude, a tak když to přišlo a oni se k sobě měli, řekla jsem si, že ji mám ráda a příběh jsem si užívala. Potom se ale věci změnily. Kelsey se v hlavě něco hnulo a její vztah s Renem se změnil. Když nastaly takovéhle chvíle a zvlášť ta finální na konci, měla jsem chuť jí přaštit (víckrát) tou její gadou po hlavě. A to se mi stalo podruhé od dob Belly ze Stmívání. Nad myšlenkovými pochody hlavní hrdinky jsem zkrátka kroutila hlavou a jen bezmocně sledovala, jak kazí, co může. Jen doufám, že se jí v příštím díle rozsvítí. 
  Myslím, že mi její konání vadilo hlavně kvůli Renovi, kterého jsem si oblíbila už od prvního okamžiku. Nicméně jejich vztahu přeju, protože se k sobě hodí. Ty chvíle, když spolu mluvili, hádali se nebo...nemluvili ;) jsem měla nejradši. A nesmím zapomenout na Kišana, který je podle anotace druhého dílu záporák. To bych neřekla, na to je až moc hodný. On a Ren jsou mí oblíbení hrdinové, protože v jaké kniz narazíte na takové indické prince.
    Kniha Tygrovo prokletí se mi nakonec moc líbila, i když jsem u ní nadávala, tak jsem se i smála, přiblble usmívala a pár slz taky skanulo. Měla jsem velká očekávání a řekla bych, že je Tygrovo prokletí splnilo. Když jsem si to celé probrala, tak nakonec dávám..

                                                                      4,5/5