Recenze: Polibek pro Annu

Původní název: Anna and the French Kiss
Autor: Stephanie Perkins
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 336

                           Anotace

Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti. A také je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech chlapců, které kdy Anna potkala…

                                               O obálce

  Obálka bylo to první, co mě na Polibku pro Annu zaujalo. Je krásná, celkem jednoduchá a navíc vystihující prostředí a děj knihy. Jednoduše řečeno - krása.

 Americká obálka                                      Turecká obálka                    Německá obálka

Jsem moc ráda, že nakladatelství CooBoo nechalo původní obálku, protože třeba kupříkladu německá se mi nelíbí ani trochu. Turecká není špatná, ale originál je originál.

                                                                    O autorce

 Stephanie Perkins je autorkou knih pro dospívající čtenáře (a taky pro dospělé, kteří se nebojí přiznat, že young adult knihy jsou prostě skvělé). Narodila se v Jižní Karolíně, vyrostla v Arizoně a na univerzitu chodila v San Franciscu a Atlantě. Nyní žije v horách Asheville uprostřed Severní Karolíny se svým mužem v domě, který má téměř sto let a každý jeho pokoj je vymalovaný jinou barvou duhy.
Celý život pracovala s knihami – nejprve jako prodavačka, pak knihovnice a nyní jako spisovatelka. Ve všední dny ji spolehlivě najdete za stolem, jak píše a pije jeden šálek kávy nebo čaje za druhým. O víkendu kouká na filmy a čeká, až se herci políbí. Věří, že ve všech knihách a filmech by mělo být polibků co nejvíc.

                                                    
                                   Můj názor na knihu

   Anna Oliphnatová je vyslána svými rodiči na rok do Francie, kde si má podle nich "rozšířit obzory". Pro někoho by to bylo něco úžasného, rok ve městě světel - v Paříži, bez rodičů a s novými možnostmi. Anna to ale vidí jako to nejhorší rozhodnutí. Doma v Americe má všechno, kamarádku, skoropřítele a svou rodinu. A teď má jet do úpně neznámé země, když neumí ani slovo francouzsky? Tomuhle Anna říká podraz. To ale ještě netuší, co všechno se jí přihodí na škole School of America. Že si najde skvělou partu lidí včetně úžasného Étienna St.Claira, objeví kouzlo Paříže a okusí, jak chutná soběstačnost.
   Na Polibek pro Annu jsem četla spousty recenzí a nejvíce mě na ni navnadila recenze u Snow Fairy. Řekla jsem si, že i když romány normálně příliš nečtu, tak teď udělám výjimku a musím říct, že jsem si nemohla vybrat líp.
  Děj knihy plyne hladce a my se postupně seznamujeme s Paříží a s jejími krásami, bagetériemi a lidmi. Stephanie Perkins popsala Paříž opravdu nádherně. Z každé stránky na mě přímo dýchala její atmosféra. Častokrát jsem si představovala, že se procházím jejími ulicemi spolu s Annou a její partou, protože právě Paříž je moje vysněné město, kam bych se chtěla podívat a autorka mi dala okusit  trochu z jejích tajemství. Moc se mi líbilo, že v knize nebyl zdůrazněn jen symbol Paříže - Eiffelova věž, ale spíše jiné její památky, jako katedrála Notre Dame a s ní i Point Zéro, o kterém jsem jsem netušila. Zkrátka Paříž, město lásky je dokonalým městem pro romantický příběh jako je tenhle.
  Anna Oliphantová mi byla jako hlavní hrdinka velmi sympatická, přestože se mnou nemá skoro vůbec nic společného. Má ráda pořádek, staré filmy a jednou se chce stát filmovou kritičkou, což je můj přesný opak. Jediné, co máme společné je záliba v Étiennovi St.Clairovi, který mi učaroval už na začátku. Bylo moc zajímavé sledovat vývoj jejich vztahu, když k tomu přičteme i ten fakt, že je zadaný. Líbilo se mi, jak se poznávali, pomalu a pozvolna, což se ve většině knih tak často nestává. Sice jsem tušila, jak to nakonec skončí, ale o to v knize nešlo. hlavní nebylo nejenom to samotné vyvrcholení, ale i o krásný děj, který musím říct, se Stephanie více než povedl.
   Polibek pro Annu má více než 300 stran, ale já ho měla přečtené za den a jeden večer. Když jsem se jednou začetla, tak jsem prostě nemohla přestat. Děj plynul rychle (mně přišlo, že až moc) a než jsem se nadála, tak byl konec a já jsem i pár slz štěstí uronila. Dobrá nálada mi vydržela ještě hodně dlouho a pokaždé, když si na Polibek pro Annu vzpomenu, tak mi to vykouzlí úsměv na rtech. Jak jsem říkala, romány a s nimi spojené slaďárny nemusím, ale tohle byl opravdu krásný román, který mi na ně upravil názor. Jsem moc ráda, že jsem si ji nakonec koupila a už se těším, až si ji přečtu znovu. Takže dávám jasných...

                                  5/5