PROMĚNA. (pozn. ne ta od Kafky)

V životě každého z nás někdy nastane okamžik, kdy na sobě zpozorujeme, že jsme se změnili, že už nejsme tou osobou, kterou jsme bývaly. Ne úplně. Ať už je to jiný oblíbený druh čokolády, jiný vkus na knihy nebo nové životní sny a cíle. Protože to se přesně stalo mně.  Chci říct, ne s tou čokoládou (i když ta nová Milka s Oreem ♥), ale s těmi - a nejen s těmi - dalšími dvěma věcmi se plně ztotožňuju. Nechci tu sáhodlouze vést monology  (a taky nemám ráda bezcílné plkání),tak to vezmu rovnou k jádru pudla – jak to souvisí s blogem.

Už jsem byla svědkem mnoha, MNOHA rozpadů různých blogů: knižních, lifestylových, fitness zaměřených… Důvodem zkázy byl podle většiny autorů nedostatek času. Tak jsem to uváděla při svých častých pauzách i já, vzpomínáte? Spíš který bloger to ještě nenapsal? Znáte takovou tu větu: „ Vím, že jsem teď blog zanedbával(a), ale kvůli škole jsem neměl(a) moc času?“ Teď ale říkám, že to není tak úplně pravda. Člověk si vždy najde čas na věci, které má rád, když ho nenávratně neztrácí na úplných blbostech. Já například moc dobře vím, že čas na blog bych měla. Ne každý den, ale ten čas tam je. Doteď jsem všechno to ztrácení času házela do jednoho šuplíku s velkou červenou nálepkou „PROKRASTINACE“, dokud mi nedošlo, že je to jenom výmluva. Že je to jenom výmluva pro to, abych se mohla vááálet. Sáhněte si do svědomí, kdo to nedělá. Například  já jsem dnes strávila dobrou půl hodinu díváním se na LEGO trailer k Fifty Shades, reportáž o ženě s největším pozadím nebo videem o tom, jak si jedna YouTuberka nechala prodloužit vlasy. Ve skutečnosti mě ty věci vůbec  nezajímají, ale proboha, zasekla jsem se na tom na strašně dlouhou dobu, aniž by mi to něco přineslo. To je to, co na sobě ještě změnit chci, ale není to to hlavní, o čem jsem tu chtěla ťukat do klávesnice, tohle byl jen další hřebíček do rakve přidávání článka na blogu Favour at Books.

Milí čtenáři a povětšinou kolegové blogerové, co je to vlastně blog? Tetička Wikipedie mi nabídla velké množství definicí, tak to povím svými slovy, co blog znamená pro mě. Blog by měl být zrcadlem našeho života, měli bychom tam sdílet všechny milované i nenáviděné věci tak, aby se náš blog stal odrazem nás samých. (Dneska jsem vážně hodně poetická, to jsem chytla od toho Greena, kterého jsem nedávno dočetla). A teď se tedy můžu vrátit k samému nadpisu článku a k důvodu, proč to tu teď bude vypadat jinak. Blog už jednoduše nebyl odrazem mého života. Dřív jsem taková byla, nosila jsem růžové flísky a největším dobrodružství mého patnáctiletého já byl sen o setkání se se skupinou One Direction. To se také odráželo na blogu, měla jsem ráda hodně barev (kecám, to mám i teď), ze všeho nejradši jsem psala za každou větou smajlíky a meme tu byly na pořadu dne. Změnila jsem se. Nevím, jestli to lidé na první pohled poznají, ale kdyby ne, tak určitě na ten druhý. Oblékám se jinak (i když pořád nedám dopustit na růžovou gumičku), zamilovala jsem si jiné věci (díkybohu knihy zůstaly) a jsem teď možná trošku jiná osobnost. I když bych to s tou změnou osobnosti tak moc nepřeháněla, moc dobře vím, co si teď myslí moje kamarádka, která tohle čte. Jsem pořád ten stejnej cvok.

Nooo jasně, nechtěla jsem chodit kolem horké krupicové kaše (nezní to takhle líp??) a takhle to dopadá, už píšu IV. odstavec. Takže KONEČNĚ odpovím na otázku, která se nabízí: Co to znamená pro blog? Inu, změním ho. Ne, kompletně, tak moc si nefandím. Trochu si pohraju se vzhledem, i když se mé znalosti grafických editorů pohnuly spíš dozadu. Myslím, že budu vydírat nějaké jiné blogerky.. Ano, přesně to udělám. Rozhodně ale změním články. Už tu nechci žádné měsíční seance na chlup stejných příspěvků. Měsíční chvástačky a recenze zůstanou, všechno ostatní skončí ve věčných lovištích. Chci dělat víc článků o knihách, jak je vidím já a o životě, jak ho vidím já. Hlavně nečekejte fotky knih, nikdy nebudu jako Veronika z Knižního přátelství, ta má dokonalé fotky. Já se budu radši držet víc při zemi a fotit věci z mého (ne)mudlovského života. Vrátit blogu samu sebe, mě takovou, jaká jsem teď. V blízké budoucnosti určitě něco čekejte, těšit se můžete alespoň na report z 4.knihomolského srazu v Plzni, který si za žádnou cenu nenechám ujít. Doufám, že se tam s někým z Vás uvidím. xx