RC recenze: Pekáč buchet

Autor: Kateřina Petrusová
Žánr: romantika s haldou vtipu
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání: říjen 2014
Počet stran: 160

Anotace

 ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.

ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.

Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem, a že láska hory přenáší.

Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.

Pár slov k obálce

 Mám tady takový krátký vzkaz pro grafika (konkrétně tady pro grafičku): Méně je někdy více. Ostatně  když jsem se ptala lidí ve svém okolí, tak (nezávisle na mém názoru) říkali, že už jen ta obálka by jen odradila. 

     Autorka sama o sobě

  Píšu s většími či menšími přestávkami patnáct let – povídky, pokusy básničky, blogové zápisky i pár úplně opravdových článků na internetu. Naplno jsem se do toho vrhla před třemi lety, kdy jsem narazila na skupinku stejně nadšených pisatelek a pořídila si s nimi povídkový web.
   Psaní je pro mě relax a zábava. A pokud pak čtení toho, co napíšu, pobaví i někoho dalšího, je to další, úžasný bonus.

Jsem spokojená manželka, pyšná matka a psavec, chvílemi hodně líný a nepravidelný. Narodila jsem se před třiceti lety v Pardubicích, a přestože mám svoje město ráda, zanedlouho se přestěhuju o pár kilometrů dál, kde budu moct ráno v pyžamu otevřít francouzské okno v obýváku a vyjít na zahradu.

Můj názor na knihu

V každém knižním období roku se objeví kniha, kterou čte valná většina naší blogosféry. Ať už to byly Hunger games nebo knížky od Greena. Trochu méně provařenější, ale stále dost horkým kandidátem je i kniha, na kterou teď právě čtete mou recenzi – Pekáč buchet od Kateřiny Petrusové. A dnes nebudu chodit kolem horké kaše, protože anotace říká do puntíku to, co potřebujete na začátek vědět.

Jen co se do Pekáče začtete, už víte, že jste tu správně. Na první stránce už je Vám hlavní hrdinka na tolik sympatická, že byste ji ihned mohli prohlásit za svoji novou kamarádku, a na té druhé už se nahlas smějete jejím hláškám. Takže úžasněvtipný začátek přesně ve stylu paní autorky Petrusové. ✓

Tahle kniha je napsána ve jménu jídla. Na začátku každé kapitoly je recept na nějaké gurmánské potěšení, které přímo i nepřímo souvisí s příběhem Pekáče. To jen tak pro podráždění našich chuťových pohárků, protože pro mě bylo téměř nemožné si něco k tomu čtení nevzít. Ostatně i hlavní hrdinka Klára je samozvanou gastrosexuálkou, pro kterou jídlo znamená všechno. Tedy… alespoň do té doby než pozná Kopřivu (Matouše). Myslím, že nespoileruju, když řeknu, že spolu budou. Nebo jo? V tom případě to rychle zapomeňte. 

Vypravěčka tohohle příběhu se Petrusové prostě povedla. Je sarkastická až hanba a svou ironii by mohla přehazovat vidlemi. Až nebezpečně mi na začátku připomínala mě samotnou. Za to Kopřiva mě Čert ví proč nechával chladnou. Nejdřív jsem si myslela, že se z něj budu roztékat jako horký karamel, ale…skutek utek. Vůbec nic, pro mě ty nejoblíbenější pasáže nastávaly vždycky, když ho Klára poslala do háje. Asi budu mít nějakou zvrácenou mysl.

 

ALE nesmí tu chybět mé oblíbené ale. Jak jistě víte, když jde o romantickou knížku a Vám nesedne pár, můžete se třeba na hlavu stavět, ale ta daná knížka nebude nikdy dost dobrá. A přesně to se mi stalo tady. A kdy že se knížka takhle zkazila, tedy vlastně ztratila svou trvanlivost? Pro mě to bylo někdy krátce po tom, co začala Klára opěvovat Matoušovy buchty a on zase na oplátku ty její. Prostě ne, od té doby jako by křivka Pekáče, která doposud stoupala, začala strmě klesat. Stále jsem sice obracela stránku za stránkou rychlostí blesku, ale ztratilo se to ONO, pro co jsem si ji na začátku tak zamilovala – Klářina dokonalá osobnost.

Vím, že se valné většině blogerů i ostatním smrtelníkům líbila, ale pro mě nebyla to pravé ořechové, jestli chápete. Tuhle knihu vidím jako takový třípatrový dort: Báječný začátek – Nijaký prostředek – Kýčovitý konec. Ten konec si vážně neodpustím, podle mě jako z oka vypadl koncům těch filmů od Rosamunde Pilcher, které tak zaníceně sleduje moje mamka. Zkrátka takové déjà vu...jako kdybych tu už někdy byl. Někomu se možná ten konec líbil, ale já budu holt patřit mezi tu radikální menšinu, které připadal na takovou knihu moc přeslazený.

P.S. Nakonec se mi líbila S hlavou v oblacích pejru víc!

3/5

  Zdroj:goodreads.com
          katerinapetrusova.cz
          weheartit.com


 Tímto bych chtěla srdečně poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku, velice si toho vážím.