Favour at Books: RC recenze: Volání sirény

Autor: Michaela Burdová
Žánr: YA - fantasy
Série: Volání sirény
Díl: 1.
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání: září 2014
Počet stran: 280

Anotace

PŘEKONÁ PRAVÁ LÁSKA STALETÍ, SMRTÍCÍ NENÁVIST A DÁVNÉ PROKLETÍ?

Larissa je siréna. Už stovky let jí moře přikazuje zabíjet muže. A ona tak činí. Touží však z tohoto bludného kruhu uniknout. Je rozhodnuta udělat pro to cokoliv. Svojí krásou ovládne černomága Liama, a ten se do ní bezhlavě zamiluje. Nabídne jí dohodu: pokud se stane jeho ženou, pomůže jí zpřetrhat pouta, která ji spojují s nemilosrdným mořem. Larissa souhlasí.
Cestu jí však zkříží Derren. Je to první muž, který jí neleží u nohou a odolává jejímu uhrančivému půvabu. Jeho odtažitost začne Larissu přitahovat a ona není schopná se svým citům bránit. Dokáže si vybrat toho pravého? Bude ochotná obětovat lásce třeba i svoji nesmrtelnost?

Pár slov k obálce

Upřímně? Obálka Volání sirény se mi moc nelíbí. Kniha je doporvázena kresbami samotné autorky a vážně netuším, jestli titulní obálku malovala také, ale její styl to není. Navíc se mi ani moc nehodí k příběhu.

O autorce

Michaela Burdová pochází ze Sestrouně u Sedlčan a psaní se věnuje od 16 let. Zatím napsala devět knih pro děti i mládež. Jejím literárním debutem se stala v roce 2008 fantasy trilogie Poselství jednorožců. Třetí díl Záchrana Lilandgarie se umístil na 3. místě v ceně dětí ankety SUK za rok 2009. S celou trilogií se potom umístila mezi dvaceti nominovanými knihami na Zlatou knihu 2010 a také mezi dvaceti nominovanými autory. Trilogie Poselství jednorožců prorazila i do zahraničí a koncem roku 2010 vyšla v srbském nakladatelství Evro Giunti.

Kromě psaní se věnuje i malování. V lednu 2012 uskutečnila svou první výstavu obrazů. Zaměřuje se na malby a kresby ke svým knihám a na malby zvířat. Zvířata miluje a snaží se také zapojovat v boji za jejich ochranu, navštěvuje psí útulek, je členem organizace Svoboda zvířat a Nadace na ochranu zvířat a zajímá se o projekt Chrti v nouzi.

Můj názor na knihu

Larissa je siréna, je krásná, neodolatelná, smrtící, polobohyně. Za svou krásu ale platí krutou daň. Je otrokyní moře, kterému musí pokaždé, když ji zavolá, přinést oběť – muže. Myslíte, že se jí to líbí? Zabíjení ano, ale život v područí rozhodně ne. Chce svobodu, samostatnost a pocit konečně se moci volně nadechnout. Proto vyhledá černomága Liama, který prý umí tohle pouto zrušit. Ovšem, zadarmo ani kuře nehrabe. Za jeho služby mu ona má nabídnout zase ty jeho, musí se stát jeho manželkou. Byli by bývali poklidně žili v Liamově domě, kdyby… Každá věta, která začíná podmiňovacím způsobem, nekončí v knížkách dobře. Tudíž se na scéně objevuje Liamův bratr-dvojče Derren, na kterého nejenže Larissino opojné kouzlo osobnosti zdánlivě nepůsobí, ale navíc je tak temný, že i Darth Vader by se před ním měl napozoru. Hádejte, jak to dopadne? Můžete dvakrát.

Jako první (před tím, než to ze sebe všechno vypustím) bych měla říct, že Míšu Burdovou jsem měla vždycky ráda. Její Křišťály moci byly svého času mojí nejoblíbenější fantasy a vždycky jsem netrpělivě čekala, až budou mít v knihovně další díl. Syn pekel mě sice obloukem minul, ale potom bum! Volání sirény. Anotace byla sice nic moc, ale říkala jsem si, že je to Míša Burdová, určitě to bude super. Jauvajs! Promiň, Míšo, ale asi už nikdy víc…

Volání sirény byla…katastrofa. Je mi líto, že to tak musím napsat, ale jinými slovy to vyjádřit nemůžu. Vlastně ani nevím, kde začít. Takže asi v jádru problému – příběh. Volání sirény má moc pěkný začátek: nádherná siréna vynořující se z moře a očarovávající muže na každém kroku. Potom ale přijde zlom. Celý děj se přesune do jednoho městečka, do jednoho domu se čtyřmi postavami. V té chvíli začne příběh váznout. Já věděla, co se mělo stát, dokonce i ty postavy to věděly, ale autorka to potřebovala trochu protáhnout, a tak byl prostředek knihy uuutttaaahhaanný. Nic nového se nedělo a stále se jenom opakovalo to samé jako kolovrátek. Ať už to byla magie, vztahy (k tomu se dostanu za chvíli) nebo myšlenkové pochody hlavní hrdinky.

Velkým kamenem úrazu pro mě byly v téhle knize právě vztahy. Kokrétně jeden, a to vztah Larissy a Derrena. Myslím, že neprozradím nic nového, když řeknu, že skutečně vztah měli, protože z té anotace to přímo bije do očí. Přečetla jsem celkem dost YA a snesu hodně, ale tahle „romance“ mě ubíjela. Ono jen když se podíváme na ty postavy. Larissa je krásná, mocná a pro Derrena zapovězená. Derren je temný velký chlap, který nemá rád lidi, maluje obrazy, aby zkrotil své vnitřní zvíře a zachraňuje osiřelá koťátka…. Raději bez komentáře. Nechci Vám tady spoilerovat jejich vztah, ale ono postačí, když otevřete jakoukoli romantickou knihu: společné pozorování hvězd, odhalování minulosti, věty typu „Až s tebou se cítím, jakože skutečně dýchám.“ atd. V hezky napsaných romantických knihách mi to nevadí, naopak se při čtení rozplývám jako každá správná hormony ovládaná sedmnáctka, ale v téhle knize mi tahle romace připadala jako ulepená karamelka, moc sladká i na mě.

Abych ale neposílala Volání sirény do horoucích pekel, tak tahle knížka měla také pár svých světlých okamžiků, konkrétně tři. 1. Magie – magii můžu v jakékoliv podobě, ať už to je ta Liamova černá nebo Larissina sirénní moc.

2. Konec – kvůli tomu konci jsem měla chvíli nutkání přečíst si i pokračování. Opět nechci spoilerovat, ale ten konec a celkově ta zápletka na posledních 30 stránkách stála za to.

3. Siréna – Miluju mořské panny, sirény nebo cokoliv, co se týká moře. Odjakživa je voda mým neoblíbenějším živlem a protože je u nás knih s touhle tematikou pomálu, tak jsem novou knihu na tohle téma uvítala s otevřenou náručí. I když nebyla ani zdaleka podle mých představ.

Kolem a kolem mě Volání sirény zklamalo. Hodně. Podle mě by takhle knížka mohla být o moc lepší, kdyby si autorka trochu víc pohrála s charaktery postav, tyhle skutečně bily do očí (alespoň mě). Volání sirény má bezmála 280 stran a bylo by mnohem záživnější, kdyby bylo kratší. Vyvarovali bychom se totiž chození okolo horké kaše uprostřed a mohli bychom přejít rovnou ke zvraty nabitému konci. Neřekla bych, že téhle knížce chybí nápad. Míša Burdová má vždycky dobré nápady, ale bohužel v tomhle případě už se jí nepovedl celkový koncept, příště to bude chtít více kreativity při budování příběhu.