Recenze: Drakie - Útěk

Původní název: Vanish
Autor: Sophie Jordan
Nakladatelství: CooBoo
Díl: 2.
Datum vydání: prosinec 2012
Počet stran: 264

                      Anotace

Jacinda vyzradila tajemství svého drakijského kmene, aby zachránila chlapce, kterého miluje. Převtělila se kvůli němu před lidmi, a tak porušila jedno z nejpřísněji dodržovaných pravidel. Teď se ale musí ke kmeni vrátit, s vědomím, že Willa možná už nikdy neuvidí. Will má zastřenou paměť a jeho vzpomínky na onu osudnou noc a slib, který Jacindě dal, jsou zřejmě ty tam. Za své prohřešky a za to, že z drakijského města utekla, ale hlavně proto, že se zamilovala do lovce draků, Jacinda přichází o výsadní postavení i o nejlepší kamarádku Azurku. Cítí se strašně osamělá a začíná pochybovat o tom, jestli přece jen nedělá chybu, když se vzpírá kmenovým pravidlům, a jestli by se jim neměla nakonec podrobit. Přesto se upíná k naději, že na ni Will úplně nezapomněl, najde ji a zase budou spolu. Může se její přání splnit a bude schopná případně s Willem odejít a všeho se vzdát?

Pár slov k obálce

Na obálce druhého dílu je očividně Tamra, Jacindina sestra. Řekla bych, že se mi tahle obláka líbí stejně, ne-li víc než obálka prvního dílu.

                                               
Americká obálka      Francouzská obálka       Německá obálka         Holandská obálka
                                                   
                                                               O autorce
Sophie Jordan vyrostla v Texasu, kde odmalička snila o příbězích plných draků, udatných válečníků a krásných princezen. Sedm let učila na střední škole angličtinu a snažila se v studentech vzbudit lásku k Antigoně či Bílé velrybě. V USA ji znají zejména jako úspěšnou autorku historických romancí. S manželem a dcerou žije v Houstonu, a když zrovna nepíše, tak buď vaří a vymýšlí nové recepty (její specialitou jsou omáčky), nakupuje (a může to být cokoliv, oblečení, boty, doplňky…), chodí na sushi se svým mužem, vozí dceru po nejrůznějších kroužcích, čte (její průměr je prý jedna kniha za týden), nebo vypráví každému, kdo je ochotný poslouchat, o svých nápadech na další knihy. Při tom všem neustále popíjí nápoje plné kofeinu, i když ví, že je to nezdravé. Nejraději má latté a dietní cherry colu.

                                           Můj názor na knihu
Jak jste mohli vidět v téhle recenzi, z Drakie jsem byla odvařená. Takže má očekávání ohledně druhého dílu byla na místě. Že bych se opět spletla?
   Na začátek nás autorka obdařila mottem:

                           Srdce, které miluje doopravdy, nikdy nezapomene.

Každý si asi tak udělá obrázek, o čem by v knize asi tak mělo jít, a tak jsem se do 2.dílu vrhla s radostí.

Útěk začíná přesně tam, kde 1.díl skončil. Začátek knihy byl slibný, nicméně už na prvních stránkách jsem si říkala, že je něco špatně a ta jiskra, kterou měl 1.díl, jsem ne a ne najít. Moje obavy ale zezačátku ukolébalo nové a námi dosud nepříliš známé území - a to území kmene drakiů. Nedovedete si představit, jak jsem byla zklamaná, když nám autorka do tohohle světa moc nahlédnout nenechala. Jelikož je kniha psána v ich-formě, tak jsme toho moc nepoznaly hlavně kvůli Jacindiným myšlenkám na Willa.. a je to tady.

Největší kámen úrazu téhle knihypodle mě = milostný trojúhelník. Abych to uvedla na pravou míru. V prvním díle jsem si Jacindu oblíbila, myslím, že jsem ji dokonce zařadila mezi mé oblíbené postavy. No tak teď bych ji z toho seznamu nejradši vyškrtla. Celá kniha totiž byla prakticky jen o tomhle: „Chci Willa, ale nemůžu s ním být. Ke Cassianovi taky něco začínám cítit. Má mě rád kvůli mě, ne kvůli tomu, že chrlím oheň. Tamra ho ale miluje, nemůžu jí přece zradit! A nemůžu je oba nechat být. K oběma něco cítím. Will! Cassian! Will!" K mému zklamání si vybrala přesně toho, kterého jsem si v téhle knize vážně znechutila. Řekla bych, že tenhle trojúhleník tu byl tolikrát, že to snad ani nepočítám. (A nakonci jsem už hledala podobnost i ve stmívání.)

Abych taky něco k mužskému pohlaví v téhle knize. :) Will mi v 1.díle nevadil. Nijak zvlášť mě neoslnil, byl to pro mě takový průměrný hrdina. Zato teď?! Teď si o Willovi nemyslím vůbec nic, přišel mi totiž naprosto bezcharakterní. Já nevím, snažila jsem se na něj dívat optimisticky, ale uvědomila jsem si, že v těch chvílích, kdy se tam objevuje, tak mě knížka nebaví.

Naopak na Cassiana jsem v průběhu knihy názor změnila. Čím dál tím víc se mi začíná líbit. Mám ráda jeho povahu a to, že má rád Jacindu i přesto, že ho odmítá. Takže asi chápete, že ty chvíle, kdy byli tihle dva spolu jsem si užívala. (Bohužel jich v 2.polovině už tolik nebylo.)

Takže jak bych to shrnula? Tahle kniha je zářným příkladem toho, jak mi může sobecká hlavní hrdinka a milostný trojúhelník zkazit celou knihu. Děj knihy mi prostě Jacidino chování naprosto přebilo a já to u knih nedělám, ale tady se u mě začalo obejovat abnormální zvedání očí vsloup.
  Jak bych to řekla, jestli si zalíbíte pár Jacinda & Will, tak se vám bude Útěk líbit. Jestli jste spíše team Cassian (jako já), bude se vám líbit podstatně víc. Třetí díl si určitě přečtu, chci vědět, jak to skončí a hlavně aby Cassian neumřel! :) Útěk pro mě byl průměrnou knihou, a tak dávám...

                                                                    3/5