Autor: Derek Meister
Nakladatelství: Fragment
Díl: 1.
Datum vydání: 2012
Počet stran: 344
Anotace
Existují.
Ian Boroughs to ví.
Vidí je.
Slyší je.
Cítí je.
Objeví se z ničeho nic.
Čeho se dotknou, shoří.
DUCHOVÉ.
Můžou tyto bytosti za smrt jeho otce? Jsou příčinou, proč je Ianův děda více než třicet let nezvěstný? Společně se svým nejlepším kamarádem se 17letý Ian rozhodne, že je vypátrá, aniž by měl nejmenší tušení, jak nebezpeční duchové jsou…
Pár slov k obálce
Většinou se říká, že kniha je naživo ještě daleko hezčí než na obrázku, ale v případě Lovce duchů je to přesně naopak, protože ve skutečnosti má obálka takový zelený nádech a k tomu stříbrné písmo. Není to špatné, nicméně to není můj šálek kávy.
O autorovi
Narodil se v Hannoveru a záhy v sobě objevil vášeň pro literaturu a film a už na střední škole psal scénáře. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii v Popstupimi-Babelsbergu a jako spisovatel na volné noze spolupracuje s různými nakladatelstvími a televuzními produkcemi. Derek Meister je ženatý a žije v Dolním Sasku. Lovec duchů je první svazek jeho napínavé mystery trilogie.
Můj názor na knihu
Po Lovci duchů jsem pokukovala už od té doby, co vyšel a to hlavně kvůli slibné anotaci. Miluju duchařiny a tohle vypadalo na další knihu v tomhle žánru. Ale to jsem se spletla. Derek Meister to pojal úplně jinak než jsem čekala a já ani nevím, jestli se mi to tak vůbec líbilo.
Děj knihy je vyprávěn ze čtyř různých pohledů z úplně jiných koutů země - 2x Anglie, Japonsko a Antarktida. Bylo mi jasné, že by se nakonec měly cesty všech hrdinů nějakým způsobem protnout, ale čtyři pohledy na mě byly prostě moc, protože jsem se prakticky do poloviny vůbec neorientovala. A nějakou podobnou dějovou linii jsem hledovala také těžko.
Lovec duchů byla v poslední době jediná kniha, kterou jsem četla snad 2 a půl týdne, děj mě zkrátka ne a ne chytnout. Jak už jsem psala výše, autor tu pojal duchy z té technické, vědecké stránky. Neříkám, že to nebylo zajímavé. V knize bylo pro mě dost nových věcí, jako například Filadelfský experiment a vnímání zakřivení časoprostoru. To byly ty světlé části knihy, kdy mě čtení bavilo, i když rozhodně nejsem příznivcem fyziky.
Co se týče hlavních postav, tak i kdybyste mě zabili, nevybavím si teď skoro ani jejich jména, což se mi moc často nestává, na jména postav si pamatuji, tady jsem to ovšem nepobírala. Lovec duchů úplně přetéká všemožnými detaily, událostmi a věcmi, které by určitě dávaly smysl, ale protože autor neustále přeskakoval z jednoho pohledu do druhého, v mých očích z toho vznikl nezvladatelný chaos a tak to mám i s postavami. Žádná z nich si mě nedokázala získat, neřekla bych, že byly špatně propracované, to naopak, jen jim nebyl dán dostatek prostoru. Velké množství pohledů je risk a říká se, že risk je zisk, ale řekla bych, že v tomhle případě to je právě naopak.
Nechci být jen pesimistická, ale i vzhledem k delší prodlevě mezi přečtením a napsáním recenze a tudíž k utřídění myšlenek jsem nedošla k jinému závěru. Kniha Lovec duchů mě zklamala. Řekla bych, že se
spoustě jiným lidem líbila, ale mě rozhodně neoslovila. Ať už dějem nebo autorovým stylem. Připadá mi, že Lovec duchů je jeden velký úvod k nějakému konečnému vysvětlení, protože skoro celou knihu jsem si pokládala jednu otázku: "O čem ta kniha vlastně je?!". V blízké době vyjde 2.díl a já stále váhám, jestli si ho mám přečíst, určitě mě zajímá, jak to celé skončí (nebo více zamotá), takže uvidíme.
S hodnocením jsem měla v tomhle případě jasno, Lovec duchů pro mě byl průměrnou knihou, takže logicky dávám...
2,5/5
Tímto bych chtěla velice poděkovat nakladateství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!
Knížku jsem nečetla, ale vzhledem ke tvé recenzi se na ni ani nechystám. :D :)
OdpovědětVymazat