Recenze: (Ne)obyčejný kluk

Původní název: Wonder
Autor: R.J.Palacio
Žánr: YA
Série: Wonder
Díl: 1.
Nakladatelství: Knižní klub
Datum vydání: srpen 2013
Počet stran: 320

Anotace

August se narodil s deformovaným obličejem, který většině lidí z jeho okolí brání dostat se v kontaktu s ním za hranice této nedobrovolné masky. Nyní nastupuje poprvé do školy, rovnou do páté třídy.
Kniha je dokonale sestaveným kaleidoskopem pohledů samotného Augusta, jeho sestry Vii a jejích kamarádů i Augustových spolužáků na jednu a touž situaci, na to, jak na tuto velkou změnu reaguje on sám, jeho rodina i spolužáci. Celou knihou prostupuje laskavý humor, který usnadňuje mladým čtenářům se s tak náročnou tematikou vyrovnat.

Pár slov k obálce

Už na první pohled je znát, že tahle obálka není obyčejná, je to taková ta, nad kterou se můžete zamyslet. Navíc určuje poselství celé knihy.

   
                   Originální obálky                          Indonéská obálka    Francouzská obálka 

O autorce

R. J. Palaciová se živí jako grafička a po večerech se mění ve spisovatelku. Žije v New York City s manželem, dvěma dětmi a černým psem jménem Medvěd. (Ne)obyčejný kluk je její první román.

Můj názor na knihu

(Ne)obyčejný kluk je příběh o desetiletém Augustovi. Jak už název napovídá, je to takový obyčejný

kluk s neobyčejným obličejem. Auggie se narodil s deformací obličeje způsobenou jednou chorobou, kterou se on sám učil vyslovovat celé měsíce a já už si ani nepamatuji její název. Jisté ale je, že tahle mutace genu poznamenala celý jeho život. Auggie musí dennodenně trpět pohledy lidí na ulici a i hůř - ignorování. A co se stane, když začne (ne)obyčejný kluk jako je Auggie chodit do obyčejné školy? Tak dobře, už začínám být alergická na slovo obyčejně.

Nebudu vám popisovat, jak vypadám. Ať už si představíte cokoliv, tak je to ve skutečnosti ještě mnohem, mnohem horší.

Myslím, že každý z nás nejednou řešil svůj vzhled. Někomu se nelíbí jeho postava, jinému, tvář a dalšímu jeho vlasy. To všechno jakoby díky téhle knize ztrácelo význam. Protože kdy je člověk opravdu ošklivý? Auggie o sobě ví, že ošklivý je. Rozhodně nenosí žádné růžové brýle a ví, že věta: „Na vzhledu nezáleží.“ lže. Nebo alespoň zpočátku je o tom skálopevně přesvědčený i přes časté ujišťování rodičů, že je výjimečný. Jeho pohled na svět i na sebe ovlivní a změní až škola, spolužáci a dokonce i ředitel školy pan Zadeck. Myslím, že tohle bylo z celé knihy úplně to nejkrásnější, to, jak sám na začátku zásadový Auggie je v průběhu knihy přesvědčen o tom, že i když někdo nevypadá hezky navenek, neznamená to, že si ho někdo nemůže oblíbit pro to, jaký je uvnitř.

 Každému na světě by se mělo jednou dostat ovací ve stoje, protože my všichni jsme vítězi.

R.J.Palaciová je oficiálně moje nová oblíbená autorka. Takhle krásně napsanou knížku jsem už pěknou chvíli nečetla. (Ne)obyčejného kluka jsem přečetla doslova a do písmene jedním dechem, a to nejen díky krátkým kapitolám, ale i kvůli stylu vyprávění, který se s každým jiným pohledem měnil. (Ne)obyčejný kluk totiž není napsán jen z pohledu Auggieho, ale nahlédnout do hlavy můžeme i jeho spolužákům, sestře nebo sestřině příteli. Každý z nich Auggieho vidí v trochu jiném světle, stejně tak se liší i styl vyprávění a přemýšlení. Když jsem se nad tím po přečtení trochu zamyslela, tak jsem si uvědomila, že tam chyběl pohled rodičů, ten by mě vážně moc zajímal. Sice je to škoda, ale na druhou stranu byl celý příběh sestaven z pohledu nedospělých (a většinou dětí). Nicméně R.J.Palaciovou strašně obdivuji, jak procítěně, vtipně a smutně psala o tomhle tématu ani nemluvě o tom, že TOHLE byl její debut. 

 Měli bychom si vytvořit nové životní krédo... snažit se být vždycky o trochu laskavější, než je třeba.

U některých knih pokračování rezolutně odmítám a u jiných se o něj modlím. (Ne)obyčejný kluk je kniha, u které bych pokračování nepotřebovala, ale zároveň mě hrozně zajímá, jaký bude Auggie a jeho pohled na svět až bude starší. Přeci jenom tady je mu 10 a jiné by to bylo, kdyby mu bylo 17. Co jsem tak vykoumala z Goodreads, tak to vypadá, že pokračování bude, autorka už má dokonce napsáno pár novel, takže jestli vážně bude, tak neváhám ani vteřinku.

 Někdy si myslím, že moje hlava je tak velká, protože je plná snů.

Tahle knížka je totiž právě ten typ příběhu, u kterého se zamyslíte a zase se o kousek posunete ve svých názorech a pohledu na různé věci, tedy hlavně na jednu - vzhled. Díky téhle knize jsem se myslím zase trochu změnila a poupravila jsem své názory a dle Auggieho rad snad i své reakce. (Ne)obyčejný kluk je pro mě nezapomenutelnou knihou. Nejen, že je přímo plný úžasných citátů, ale je to i kniha, na kterou si často vzpomenu, a to je pro mě známka toho, že ta kniha byla skutečně výjimečná.

 

5/5