Svět knihy 2014

                                          

Tak jsem doma! Jak už název napovídá, byla jsem na Světě knihy 2014. Docela dost jsem fotila a něco „málo“ jsem i nakoupila, takže jsem se rozhodla, že se s Vámi, kteří jste byli i nebyli, podělím o své záitky. Takhle to celé probíhalo... Varování: Je to hodně dlouhé, protože to byl hoodně dlouhý den. 

Ranní budíček byl až v 6:30 ráno.  Tomu až se prostě neubráním, protože když jsem viděla v kolik museli vstávat Brňáci, byla jsem unavená i za ně.  Vyrážela jsem s mamkou, takže jsme si rozdělili práci půl na půl. Ona udělala jídlo a vzala všechny potřebné věci, já jsem se oblékla a jely jsme. :D Ne, teď určitě zním jako příšerně rozmazlená dcera, dobře, brala jsem foťák a peníze. :D V 7 ráno už jsme nakládaly moji kamarádku (a fanynku ultra fantasy v jednom) a mohli jsme vyrazit směr Praha!

Cesta do Prahy uběhla úplně bez problémů a my jsme si ještě v autě stačily pokecat o novém díle Game of Thrones a potom o našem dlouhém nákupním seznamu knížek. V 8:30 jsme dorazily na Zličín, kde začaly naše první problémy, a to s ničím jiným než s…. veřejnou dopravou. :D Mamce se v Praze řídit nechtělo, takže náš plán byl ten, že zaparkujeme na Zličíně, nastoupíme na metro a zbytek až do Holešovic dojedeme tramvají. JENŽE to bychom nesměly být venkovští balíci a nějak to, jak se u nás říká, „nepohnojit“. Metrem jsme sice dojely do naší cílové stanice, ale do trochu jiné, než se původně plánovalo, protože mamka si našla „zaručeně rychlejší cestu“. A tak jsme místo na Florenci vystoupily už na Karlovo náměstí, že jako zbytek dojedeme tramvají číslo 17. Myslím, že všichni obyvatelé větších měst a lidé, kteří  tím nemají s orientací žádné problémy, se budou následujícím řádkům asi smát. Zaprvé jsme se třikrát přes stanici metra vracely, protože jsme nevěděly, kterým přesně východem máme vystoupit. Zadruhé jsme nemohly po zdárném výstupu z metra najít stanoviště naší tramvaje a zatřetí tramvaj číslo 17 byla přeškrtlá, což asi znamenalo, že nejezdí. (asi :D) Takže jsme nastoupily na první tramvaj (24), co měla jako cílovou stanici Výstaviště Holešovice. No JENŽE to jsme ještě nevěděly, že je to zřejmě nějaká okružní tramvaj, takže jsme si udělaly vyhlídkovou jízdu kolem Pražského hradu, Palladia, neznámé tovární oblasti a až po neplánovaných 30 minutách jsme dorazily (díkybohuhallelujah) na Výstaviště Holešovice. Na druhou stranu jsme jako správní turisté viděly Pražský hrad. :D

Na Výstavišti jsem ještě nikdy v životě nebyla, takže jsem zatímco jsem stála dlouhou frontu na lístky, pozorovala tuto majestátní a zajímavou budovu. V 10:05 jsme se dostaly za bránu a hádejte co? Začalo pršet. Žádný problém pro lidi, co mají deštníky, že? Asi uhodnete, že my mezi tyhle šťastlivce nepatřily, a tak jsme přes „nádvoří“ běžely, abychom unikly velkým dešťovým kapkám a k naší smůle i kamionu Knihcentrum.cz. Vstupujeme dovnitř a nastává okamžik……dezorientace. :D

Bylo mi doslova na nic kolikrát jsem studovala mapku nebo kolikrát jsem si četla program. Jakmile jsem vstoupila na veletržní půdu, všechno jsem jako mávnutím kouzelného proutku zapomněla. Ještě, že jsem tam nejela sama. První přednášku jsme měly mít od 10:00. Všimli jste si toho? Šli jsme pozdě. Nicméně, naše první přednáška, Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy, měla být v pravém křídle v sále Fantasy &sci-fi. Když jsme na ni konečně dorazily, tak bylo plno, ale já jsem stejně po chvíli zjistila, že mě přednáška vůbec moc nebaví, a tak jsem šla brouzdat, abychom se tam pak lépe vyznaly.

Od 11hodin byla další vlna akcí, kamarádka zůstala v sále a já s mamkou (která mi zatím celá šťastná ukazovala poukázku na 1 výpujčku elektronické knihy) šla navštěvovat stánky, které jsme předchozí hodinu objevovala. Přiznám se, že jsem si celkový seznam všech vystavovatelů neprohlédla, takže jsem byla vážně překvapená, že byly na Výstavišti například i stánky jako:  Černé historky, Malované mapy s.r.o nebo různé antikvariáty. Sečteno a podtrženo stánků tam bylo opravdu ale opravdu hodně hodně. Naše první úspěšná zastávka byla v BB/artu, kde sice probíhala sleva „kup tři a zaplatíš dva“, ale já si přesto koupila jenom jednu knížku (jsem to ale rebel :D), a to Amazonii od Jamese Rollinse, kterou hodně doporučuje Rodaw. Jinými slovy jsem neváhala. Cestou jsem potkávala převlečené Luky Skywalkery a další postavy ze Star Wars (které jsem neviděla, takže Vám bohužel neřeknu, kdo přesně to byl). Samozřejmě jsme potkávaly i obrovské masy lidí. Ne, nepřeháním. Já jsem byla připravená na velkou spoustu lidí, ale TOHLE bylo něco neuvěřitelného. Lidé tam do sebe strkali, vráželi (bohužel ve většině případů bez zjevné omluvy) a celkově jich tam bylo tolik, že protlačit se k nějakému stánku, do nějakého stánku nebo nedej bože zaplatit se stávalo úkolem na dlouhé minuty. Proto jsme se s mamkou držely u „otevřených“ stánků, kde to přeci jenom ještě šlo. Jedním z takových stánků byl i stánek nakladatelství Argo, které tímto pasuji na jedno z mých nejoblíbenějších. Koupila jsem si tam konečně Zlodějku knih od Markuse Zusaka, sice s filmovou obálkou, ale každá ušetřená koruna se počítá a tady byl rozdíl celá stovka. Jako druhou jsem si koupila první díl série Mycelium od Vilmy Kadlečkové. Možná jste zaregistrovali, že jsem ji měla v On My Wishlist. Na veletrhu pobíhala taková převlečená „příšera“ s cedulí Mycelium, teď otázka na všechny kdo tam byli, věděli jste, že to byla sama autorka? No ano, já jsem nestačila valit oči, že se sama Vilma Kadlečková navlékla do kostýmu a propagovala tam svou sérii. My jsme to zjistily úplnou náhodou, a tak jsem šla hned na chvilku otravovat a nechala si knížku od autorky podepsat. Úžasný pocit mít podepsanou knížku. Naší poslední zastávkou před 12. hodinou byl stánek nakl. Euromedia (Knižní klub), který praskal ve všech, ne, doslova přetékal lidmi. Šílené se tam dostat, šílenější něco vybrat a nejšílenější vůbec zaplatit. Nicméně nakoupit jsem si musela, protože od 12 hodin měla být přednáška Anderse de la Motteho a já si chtěla stihnout koupit první díl jeho série - [game]. Plus jsem ještě popadla Hledání Aljašky od Johna Greena, což je knížka, kterou jsem měla vyhlídlou už nějaký ten pátek.

Od 12 hodin začala už zmíněná přednáška a já spolu s mamkou jsme si vydobyly místo v druhé řadě. Jestli se ptáte, kde skončila ona kamarádka, tak ta stále trůnila na přednášce v sále Fantasy & sci-fi. Od 10 prostě ještě nezměnila pozici. :) Dámy a pánové, přednáška pana de la Motteho byla úžasná! Mluvil tam o své bývalé práci bodyguardy u velké IT firmy a o práci policisty, také tam mluvil obecně o svých knížkách, o hlavních postavách a v neposlední řadě nastínil něco o své nové knize, která vyšla ve Švédsku před dvěma měsíci. Je to vážně neskutečně milý a vtipný autor, který měl takovou angličtinu, že bylo rozumět každé slovo, za což jsem byla moc vděčná. Za těch 50 minut jsme ještě slyšely úryvek z knížky a dozvěděly jsme se přímo od odpovědných redaktorek proč nechaly v jeho knihách tolik anglických výrazů. Až budu psát recenzi, tak Vám to určitě prozradím i já. 3:) Mimochodem ještě před začátkem přednášky jsme si nechala svoji knihu podepsat, protože jsem tak nějak tušila, že fronta na oficiální autogramiádě bude dlouhá (…nemáte ani tušení).

Do 13 hodin zůstala mamka sedět a připravovala se na další přednášku, kdežto já jsem se s mojí nalezenou kamarádkou začala opět toulat po Výstavišti. Ona si mimo jiné nechala podepsat svoje Mycelium a konečně si něco nakoupila. Většinu času jsme se ale prodíraly davem, smály se a dohadovaly se, na jakou že to přednášku potom půjdeme. Já si za tu dobu vůbec nic nekoupila, protože stánky praskaly ve švech. Od jedné hodiny jsme původně šli na přednášku Příběhy fantazie s Kaiem Meyerem. Jelikož ale nebyla tlumočená (nebo alespoň když jsme tam byli my) a pan Meier je Němec a já v němčině zrovna neexceluji, tak jsme se odebraly na přednášku Terezy Janišové o jejím Erilianu. Musím říct, další krásná přednáška! Vůbec jsem třeba netušila, že Tereza je budoucí paní architektka. :O Vážně moc pěkné. :)

Naší úplně poslední akcí byla autogramiáda Kaie Meyera, kde jsem si nechala podepsat dovezenou knížku z domova – Hedvábí a meč. Bylo mi trochu líto, že na jeho autogramiádu nepřišlo ani zdaleka tolik lidí, protože tenhle autor má vážně talent. No, dál, už bylo něco málo po druhé hodině odpolední a my jsme měly hlad jako vlci, takže po 15 minutovém hledání vstupu do „balkonové restaurace“ jsme se konečně najedly, obhlížely naše dosavadní úlovky a prohlašovaly, že zdaleka nekončíme a ještě určitě něco nakoupíme.

Po vydatném obědě jsme se tedy vydaly na náš úplně poslední lov. První zastávkou byl stánek Albatrosmedia, který byl vlastně celou dobu přeplněný, ale už jsme si prostě řekly, že tam musíme, takže i přes odpuzující frontu jsme šly do toho. Já jsem si KONEČNĚ koupila Harryho Pottera a relikvie smrti od J.K. Rowlingové a považovala jsem za osobní vítězství, že díky veletžní slevě ho mám o stovku levnějšího. Prostřední zastávkou byl stánek Pevnosti, ve kterém jsem se dlouho rozmýšlela a nakonec si odnesla Měsíční píseň od Patricie Briggs aneb první díl urban fantasy série o Mercedes Thompson. V tuhle dobu už bylo ovzduší v pravém křídle paláce tak vydýchané, že jsme se ihned sebraly a přes stále se rozrůstající dav protlačily k naší úplně poslední zastávce – stánku Euromedia. Pro mě to byla návštěva no.2, ale já prostě potřebovala (Ne)obyčejného kluka od R.J.Palaciové. Očistec, dámy a pánové. Vystání fronty mi trvalo 20 minut, přičemž jsem musela stále odrážet pokusy jedné paní, která chtěla, abych se přidala do Klubu. Když jsem se vyčerpaná vypotácela z obchodu, tak jsme definitivně rozhodly, že jedeme domů, protože stav lidí už byl neúnosný (i když jsme původně chtěly zůstat až do konce). V jedné chvíli jsem chtěla ovládat buď levitaci nebo přemisťování, protože protlačit se davem  se všemi těmi taškami bylo zhola nemožné. 

Když jsme se dostaly k východu, k naší smůle jsme zjistily, že stále prší, ne přímo leje a my neměly deštníky. Nu což, pečlivě jsme si všechno zapnuly a vyběhly vstříc našemu osudu. Nutno říct, že než jsme se dostaly do tramvaje, tak jsme byly promočené na kost. Naštěstí jsme se poté brzy dostaly až ke stanici metra Malostranská, z níž jsme celkem rychle dorazily až na Zličín, kde jsme vyčerpané, mokré, ale šťastně se zubící nasedly do auta a vyrazily směr DOMOV.

Celkově bych řekla, že se mi na veletrhu líbilo, i když nevím, jestli tam ještě někdy pojedu. Nakoupila jsem si krásné knížky, potkala se se třemi autory a hodněkrát jsem se zasmála, ale asi jsem spíše ten příznivec takových menších akcí. Navíc si moc nepotrpím na velké masy lidí a doprava v Praze mi prostě dala zabrat. :D Ale jak říkám, bylo to vážně dobré. :)
 P.S. Možná si říkáte, proč jsem se za celou tu dobu ani slovem nezmínila o ostatních blogerech. Důvod je ten, že jsem žádného z nich ani pořádně nepotkala. Všichni, koho jsem zahlédla doslova proběhli kolem mě, stáli ve frontě u nějakého vzdáleného stánku nebo seděli v první řadě na přednášce (zdravím Erný!:D). Já jsem je samozřejmě poznala, ale oni jelikož neví, jak vypadám, tak mě ne. :)V pár okamžicích jsem už chtěla jít pozdravit, ne že bych se nějak styděla, ale nechtěla jsem třeba Madeleine rušit při obědě nebo otravovat Rodaw , když platila u kasy. Potom už všichni jako kouzlem zmizeli a já už nikoho (myslím) nespatřila. Na druhou stranu jsem se přesvědčila, že vážně není čeho se bát a v létě (nebo nejbližší době) na nějaký sraz, který bude poblíž, vyrazím. :)

 Podpis a fotka od Kaie Meyera. 

 

Podpis od Anderse de la Motte. :)

  

Podpis od zamaskavané paní Vilmy Kadlečkové. :D

 S knihami jsem si přivezla i spoustu letáčků, edičních plánů a nenaplněných slev. 

 A konečně všech mých 8 nových knih z veletrhu Svět knihy!