Favour at Books: RC recenze: Eldest

Původní název: Eldest
Autor: Christopher Paolini
Žánr: Fantasy
Série: Odkaz dračích jezdců
Díl: 2.
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání: 2006
Počet stran: 656

Anotace

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo…

Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou… Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Pár slov k obálce

Když jsem si to v knihovničce zanalyzovala, druhé díly mají většinou červené obálky a ani Eldest není výjimkou. Eldest má ale zato výjimečně krásnou obálku. Má sice přebal, ale i pod přebalem se ukrývají krásné desky, které nemají klasickou černou nebo šedou barvu, ale krvavě rudou se všemi barvami jako na přebalu. A nejmenovaný drak na obálce? Líbí se mi i víc než Safira na Eragonovi.

Eldest (The Inheritance Cycle, #2)

Původní obálka Portugalská obálka Britská obálka Švédská obálka

O autorovi

Narodil se v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.Doma ho učili rodiče. V této době psal krátké příběhy a rád navštěvoval knihovnu, kde četl knihy žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Poslouchal například Beethovena nebo Wagnera. Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy ji nechtěl publikovat; psal pro radost. Všechny postavy si vymýšlel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Po několika letech tuto první verzi upravil a dal přečíst rodině. Všichni byli z díla nadšeni. Poté sjednotil grafickou úpravu knihy a navrhl i mapu, která se objevila ve vydání knihy. Spoustu času mu trvalo vytvořit na počítači obrázek oka dračice Safiry. Kniha přišla poprvé do tisku. Objevila se v knihovnách a školách. V roce 2002 byla kniha vydána v rodinném nakladatelství jeho rodičů, Paolini International LLC. Kniha poté vyšla v nakladatelství Knopf Books for Young Readers a dalších v jednotlivých překladech. U nás vyšla v nakladatelství Fragment. Paolini o příběhu tvrdí, že ho změnil stejně jako hlavního hrdinu Eragona.

Můj názor na knihu

Eldesta jsem četla kdysi dávno jako odrbaný výtisk z knihovny. Některé pasáže jsem si pamatovala hodně, většinu vůbec, ale moc dobře jsem si vybavovala to, jak se mi to v mých 12 letech moc nelíbilo. A teď? Oh please, tohle bylajedna z nejlepších fantasy, co jsem kdy četla!

Eragon se mi moc líbil, dala jsem mu skoro plný počet hvězdiček, aleměl pár chyb a doufala jsem, že Eldest bude lepší. Eldest byl ale něco mnohem víc. Stejně jako autor, tak dospěl i jeho styl a s ním i tahle kniha. 2.díl urazil obrovský kus cesty a ten skok mezi Eragonem a Eldestem je patrný už na začátku.

Paolini nám do toho skáče po hlavě a rozděluje děj na 2 dějové linie a později přidá i drobnou třetí. Zdaleka nejlepší na tom je, jak se liší vyprávění a styl psaní z pohledu Eragona, Rorana a později i Nasuady. Kapitoly v podání Eragona byly klidnější a doslova přehlcené vědomostmi, kulturou, starověkým jazykem, kouzly a draky. Roranovy části jsem si oblíbila asi nejvíc, byly takové syrové, plné základních pocitů, odhodlání a víry, že jsem prostě musela stále číst a číst, dokud mě nebolely oči. Třetím pohledem v Eldestovi byl ten Nasuadin, ve kterém šlo hlavně o taktiku, peníze, válku, vyčerpání a hru o moc.

Když se řekne Eldest, vážně se mi nevybaví nic než samá kladná adjektiva jako: úžasné, dechberoucí, strhující, napínavé, poučné a prostě skvělé. Eldest v sobě měl VŠECHNO. A když říkám všechno, tak myslím všechno. Díky rozděleným dějovým liniím je kniha rozmanitá a my můžeme sledovat začátek války v Alagaësii z různých pohledů. Nechybí tu láska, zrada, intriky, šok, naděje, tajemno, napětí, bitva, ale ani ironie a okamžiky, u kterých se jednoduše zasmějete. Já říkám, že si tady každý přijde na své, protože u mě se tak stalo.

Nestává se často, abych knize neměla co vytknout. Teď tu ale jen tak zírám do monitoru a snažím se vzpomenout si, co se mi na Eldestovi nelíbilo a víte co? Odpověď je: nic. Christopher Paolini má tuhle knihu dokonale promyšlenou, dává důraz na ty nejmenší detaily, ale nezapomíná ani na knihu jako celek. Na Eldestovi nejvíc oceňuju vývoj postav, protože když se podíváte, kdo byly ještě v 1.díle, nepoznali byste je. Samozřejmě mu musím zatleskat za to, jak si poradil s Eragonovým výcvikem a jak úžasně si pohrál s elfským světem a Ellesmérou. Není snadné se mi zavděčit, ale tohle fantasy bylo sakra dobré fantasy a já nemám, co víc říct a jak víc knihu vynést do nebes. V sérii Odkaz dračích jezdců jsem na půli cesty - dva díly za mnou a dva přede mnou. Jestli bude kvalita dalších dílů ještě stoupat, tak se mám tedy na co těšit.

Kdybych to shrnula, tak Eldest byl úžasný, dechberoucí a strhující. Tenhle díl se prakticky nedá srovnat s Eragonem, protože pokud byl Eragon spisovatelská prvotinka a Paoliniho miminko, tak tohle je dílo, díky kterému je pro mě Paolini Pan autor, autor s velkým A. Jediné co mi teď zbývá, je doufat, že se to v Brisingrovi nezlomí a autor bude dál bořit stereotypy. Znáte přece to, jak je druhý díl vždycky horší než ten první? Tak tady, tady na to zapomeňte.