Recenze: Den co den

Původní název: Every day
Autor: David Levithan
Nakladatelství: CooBoo
Datum vydání: listopad 2013
Počet stran: 344

                                 Anotace
Každý den se probudíte v jiném těle, každý den žijete život někoho jiného. A tak platí jedna jediná zásada – vyhněte se tomu, aby si někdo všiml, že na jeden den přebýváte v těle někoho jiného a nepleťte se do jeho života.
Vše je v pořádku, až do rána, kdy se probudíte v těle Justina a zamilujete se do jeho přítelkyně Rhiannon. Od toho okamžiku všechna pravidla, podle nichž jste až do teď žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.

Úspěšný román bestsellerového autora Davida Levithana.

                                                  Pár slov k obálce
Den co den má obálku nezapomenutelnou. Zaujala mě dokonce natolik, že jsem ji asi půl hodiny obdivovala a snažila se přijít na to, co vyjadřuje. Pořád jsem si říkala, že v tom musí být nějaká metonymie a po přečtení už jsem si jen mohla říct: „Byla.“

 
               Hardcover vs. Paperback            Španělská obálka      Nizozemská obálka                                                                
                                                    Trailer ke knize

                                         Můj názor na knihu
Den co den pro mě od CooBoo nebyla novinka. Před více než rokem ji totiž četla moje kamarádka v originále, hodně mi o ní povídala a já už jsem se skoro chystala, že si ji přečtu v angličtině, když v tom  ji  vydalo nakladatelství CooBoo. Znáte to: „Tu musím mít!"

Vlastně vůbec nevím, jak začít, protože tahle knížka ve probudila a hlavně zanechala spoustu dojmů a emocí...

Hlavním hrdinou knihy je A, tak si tedy říká, protože vlastně nemá žadné jméno ani pohlaví. Každý den se probouzí v jiném těle a každý den žije nový, jiný život. A se sice ptá proč, ale je s tím smířený, zkrátka nemá vlastní tělo. To všechno, jeho život i pohled na svět má změnit jedna dívka, která mu na jeden vstoupí do života. A on se do ní za ten jeden den zamiluje, ale je tu jedno velké ALE, A nemá vlastní tělo, tak jak to může být navždy? 

Tahle kniha, tenhle příběh mě donutil přemýšlet o spoustě věcech. A to hlavně z jednoho důvodu. David Levithan většinou píše v krátkých větách, ale dokáže do nich dostat tolik myšlenek, emocí a názorů, že jsem si ty věty musela číst několikrát dokola, než mi došel jejich pravý význam. Někdy jsem se zasmála, někdy jsem neměla daleko k slzám a někdy mi jeho myšlenky zněly v hlavě po celý následující den.
 
Zdaleka nejzajímavější mi na téhle knize přišlo kolik lidí a životů v téhle knize autor popsal. Kluky, holky s různou barvou pleti, výchovou, náboženským přesvědčením, výukou a názory. Přesně 40. Nějací byli méně zajímaví, na některá jména si pamatuji ještě doteď. Za to, s jakou lehkostí a rozmanitostí se s různými charaktery autor potýkal si určitě zaslouží můj obdiv. Na Den co den mě ale překvapilo víc věcí, vlastně skoro všechno (včetně konce). Překvapilo mě hlavně to, jak se do Rhiannon zamiloval za jeden jediný den. V ostatních knihách to trvá většinu knihy, ale tady to přišlo jako blesk z čistého nebe, doslova ze dne na den. Jak také jinak, že? Proto jsem byla z knihy ze začátku tak vykolejená, z té zoufalé touhy A Rhiannon znovu vidět. Postupem času jsem si ale uvědomila proč. 

Co jsem četla, většina čtěnářů si uvědomila, že jeden den může všechno změnit a jak málo si takového jednoho dne vážíme, když pro někoho (pro A) znamená všechno. Kupodivu mě tohle jako první vůbec nenapadlo. Moje hlavní myšlenka směřovala směrem "na vzhledu záleží." Tahle kniha je toho zářným příkladem, ať si říká kdo chce co chce. Zamilovali byste se do dvěstěkilového nebo znetvořeného člověka? Ať si to dnes říkáme jak chceme, až bysme byli nakonec postaveni do stejné situace jako Rhiannon, byla by naše láska dost silná?

 Musím ale přiznat, že to jediné, co se mi na knížce nelíbilo byl konec. Knížka měla podle mě  skončit o den dříve, protože tenhle konec mi ke knize vůbec nesedl a tak nějak mi připadalo, že už rozehrává jiný příběh.

Někomu se možná Den co den nelíbil, i takové recenze jsem četla. Kámen úrazu na téhle knize je ten, že při ní musíte přemýšlet. Není to žádná "oddychovka", při které jen slepě sledujete děj. Tohle je kniha, při které musíte přemýšlet, číst mezi řádky a proniknout pod povrch. Teprve až potom jsem si uvědomila dokonalost a genialitu téhle knihy. S ní jsem si také uvědomila, že chci více takových knížek, už ne žádné průměrné YA, ale tohle. Knihu, a kterou budu myslet ještě dlouho po dočtení a která si najde místo jak v mém srdci, tak v mých myšlenkách. 

                                                                    5/5