RC recenze: Crescendo

Původní název: Crescendo
Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Hush, Hush
Díl: 2.
Nakladatelství: Egmont
Datum vydání: únor 2011
Počet stran: 412

                                   Anotace
Nořin život má stále daleko k dokonalosti, ale aspoň získala strážného anděla. Patch je tajemný, nádherný, magneticky přitažlivý, ale navzdory tomu, jakou roli má hrát v Nořině životě, se chová všelijak, jen ne andělsky. Je ještě vyhýbavější než dřív a k tomu se zdá, že tráví stále víc a víc času s Nořinou úhlavní sokyní Marcií Millarovou. Nebýt Patchova nepochopitelného jednání, Nora by Scotta Parnella, starého rodinného přítele, který se přestěhoval zpátky do města, sotva vzala na vědomí. Jenže Noru ke Scottovi začne cosi přitahovat – navzdory pocitům, které ji varují, že Scott před ní zřejmě skrývá nějaké tajemství. Noru navíc celou dobu pronásledují obrazy jejího zavražděného otce. Začne se zajímat, zda její původ nemá něco společného s jeho smrtí, a následkem toho jí hrozí stále větší a větší nebezpečí. Nora se zoufale snaží zjistit, co se vlastně v minulosti stalo, ale možná že některé události je lepší nechat spát, protože pravda může zničit vše – a všechny, kterým Nora věří a které má ráda.

                                                            Pár slov k obálce
Obálky série Hush, Hush jsou všechny šedé a temné. Snad předzvěst děje? Trochu, je pravda, že v těchhle knížkách je mlhy a bouřek víc, než v jiných. Navíc je samotný přebal knihy na dotek ze zajímavého materiálu, naposled jsem se sním setkala u série Smečka.

         
               Hardcover vs. Paperback                      Německá obálka         Holandská obálka

                                                                       O autorce
Becca Fitzpatricková se narodila 3. února 1979 a čtenářsky ji odkojily Nancy Drew a Trixie Belden. Jako dítě si prošla dvěma etapami. Nejdřív, když ve svých osmi letech poprvé zhlédla Honbu za diamantem, se rozhodla, že se stane spisovatelkou, protože jí tahle profese učarovala. Sama sebe viděla, jak pobíhá v kolumbijské džungli a záda jí hrdinsky kryje Michael Douglas.

Pak se na čas rozhodla spisovatelskou dráhu opustit ve prospěch ještě dobrodružnější profese. Umanula si, že bude agentkou CIA, ale naštěstí jen do chvíle, kdy si přečetla memoáry skutečné agentky a změnila názor.


                                                                
                                                       Trailer ke knize

 

 Můj názor na knihu

  Sto lidí sto chutí. Na Goodreads lidé knihu buď vynášejí do nebes nebo ji věčně zatracují a píší "never more". Já Zavrženého četla někdy na jaře a navzdory tomu, že jsem očekávála kýčovitý příběh, knížka se mi vážně líbila a když jsem měla možnost si přečíst i druhý díl - Crescendo, skočila jsem po ní.

Otevřela jsem knihu a stačilo mi pár stránek než jsem si osvěžila styl Beccy Fitzpatrickové. Ona dokáže úžasnou věc, její popsy vyznávají na takovouhle knížku až poeticky. Nicméně jsem si tedy spokojeně četla, souhlasně kroutila hlavou a... ano, na scénu přichází první problémy. Nora & Patch, tedy pardon, v Crescendu vlastně Nora x Patch. To je snad pravidlo druhých dílů, že jsou od sebe hrdinové silou osudu odtrženi? (Když si vezmeme například takový  Nový měsíc nebo Pandemonium ?) Ale zpátky k hlavním hrdinům. Noru jsem si v prvním díle oblíbila, přestože byla občas hysterická, tak byla také dost tvrdohlavá a odvážná. V Crescendu, jak už název napovídá, mi připadalo, že její chování vygradovalo. K Noře ve durhém díle patřilo více hysterie, více unáhlených jednání, více dramatičnosti a občas pořád se do nebezpečných akcí vrhala tak, až mi to hraničilo s šílenstvím. Ale to je Nora, vygradovaná Nora. Na druhou stranu Patch byl... idiot? Nemůžu to ani jinak říct. Dobře, měl své problémy a snažil se je vyřešit, ale kdyby nebyl tak zatraceně tajnůstkářský a nehrál Noře na žárlivou strunu, tak by se nestalo to, co se stalo. To zkrátka nepochopím.

Po dramatickém konci Zavrženého jsem se hlavně těšila na to, jak nám vlastně celý příběh bude pokračovat. Na scéně se nám objevily okolnosti okolo záhadné smrti Nořina táty a s tím i Černá ruka, člověk, který velí něčemu velkému a stojí právě za jeho smrtí. Navzdory novým zvratům a bližšímu pohledu do Nořiny rodiny mi ale skladba děje připadala stejná jako u Zavrženého: ukázka minulosti --> problémy --> padouch --> hlavní hrdinka neví, kdo je padouch --> hlavní hrdinka tuší, kdo je padouch a je z toho zoufalá --> hrdinka se dozví, kdo je padouch a je šokovaná --> zběsilá honička s oním padouchem.. A dál už nechci spoilerovat, ale celkově mi zkrátka kostra děje připomínala Zavrženého, takže i konec.

V Crescendu se nám také objevují nové postavy. Kromě Vee Skyové a Rixona ze Zavrženého se nám na scéně objevuje Marcie Millarová (otravná, nafrněná, ale přímočará úhlavní Nořina sokyně) a Scott Parnell (divný a tajemný kamarád z Nořiny minulosti). Vážně nejvíce z celé knihy jsem si oblíbila Vee, která je mi až nebezpečně podobná a Marcie, která mi naopak není kromě její přímočarosti podobná vůbec.

Crescendo chytlo na začátku nový dech, potom ale zajelo do starých (a pro mě už bohužel okoukaných) kolejí.Na druhou stranu plusem pro mě bylo daleko více informací, širší obzory, více mejdanů a více děje. Nakonec bych chtěla vyzdvihnout styl Beccy Fitzpatrickové, který je poutavý, čtivý a můžu s klidem říct, že tahle autorka umí popsat situaci, okolí, postavy nebo jen věci opravdu skvostně. Přes tohle všechno pro mě bylo Crescendo o trochu horší než Zavržený. Určitě to bylo i tím, že laťka byla o hodně výš. Vzhledem k tomu, že autorka

usekla konec prakticky uprostřed děje, tak doufám, že mě Ticho nezklame a bude to přesně taková

výhrůžná, nejistá a podivně tichá kniha, jakou očekávám.

 3,5/5

                Tímto bych chtěla srdečně poděkovat nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku.